Stručná historie Jednoty bratrské
Zdroj: https://www.moravian.org/2018/07/a-brief-history-of-the-moravian-church/
Na překlad použit překladač (bez úprav)
Jednota bratrská již více než pět století hlásá evangelium ve všech částech světa. Její vliv daleko převyšuje její počet, protože spolupracovala s křesťany na všech kontinentech a byla viditelnou součástí Kristova těla, církve. S hrdostí na své dědictví a pevnou vírou slouží Jednota bratrská potřebám lidí, ať jsou kdekoli. Název Moravský odkazuje na skutečnost, že tento historický kostel měl svůj původ ve starověkých Čechách a na Moravě na území dnešní České republiky. V polovině devátého století se tyto země obrátily ke křesťanství především pod vlivem dvou řeckých pravoslavných misionářů, Cyrila a Metoděje. Přeložili Bibli do běžného jazyka a zavedli národní církevní rituál. V následujících staletích se Čechy a Morava postupně dostaly pod církevní jurisdikci Říma, ale část českého lidu protestovala.
Nejvýznamnější z českých reformátorů Jan Hus (1369-1415) byl profesorem filozofie a rektorem pražské univerzity. Betlémská kaple v Praze, kde Hus kázal, se stala shromaždištěm české reformace. Získal podporu studentů a prostého lidu a vedl protestní hnutí proti mnoha praktikám římskokatolického duchovenstva a hierarchie. Hus byl obviněn z kacířství, prošel dlouhým procesem na kostnickém koncilu a 6. července 1415 byl upálen.
USPOŘÁDÁNO V ROCE 1457
Reformační duch nezemřel s Husem. Jednota bratrská, neboli Jednota bratrská, jak se oficiálně nazývá od roku 1457, vznikla tak, že se Husovi následovníci shromáždili ve vesnici Kunvald, asi 100 mil východně od Prahy, ve východních Čechách a zorganizovali církev. To bylo 60 let předtím, než Martin Luther začal se svou reformací, a 100 let před založením anglikánské církve.Podle patriarchy Řehoře, považovaného za zakladatele Jednoty bratrské, to, co dělá křesťana křesťanem, není nauka nebo to, čemu věří, ale to, že člověk žije svůj život podle učení Ježíše Krista. Tyto první Moravany popsal jako "lidi, kteří se jednou provždy rozhodli, že se budou řídit pouze evangeliem a příkladem našeho Pána Ježíše Krista a jeho svatých apoštolů v mírnosti, pokoře, trpělivosti a lásce k našim nepřátelům". (Rican, Dějiny jednoty)V roce 1467 si Jednota bratrská zřídila vlastní službu a v následujících letech byly stanoveny tři řády: jáhen, presbyter a biskup.RŮST,
PRONÁSLEDOVÁNÍ A EXIL
V roce 1517 čítala Jednota bratrská nejméně 200 000 členů s více než 400 farnostmi. Církev používala vlastní kancionál a katechismus, šířila Písmo prostřednictvím svých dvou tiskáren a poskytovala lidem v Čechách a na Moravě Bibli v jejich vlastním jazyce.Kruté pronásledování, které vypuklo v roce 1547, vedlo k rozšíření Církve bratrské do Polska, kde se rychle rozrůstala. V roce 1557 existovaly tři provincie církve: Čechy, Morava a Polsko. Třicetiletá válka (1618-1648) přinesla bratrské církvi další pronásledování a čeští evangelíci byli těžce poraženi v bitvě na Bílé hoře v roce 1620.Hlavním vůdcem Jednoty bratrské byl v těchto bouřlivých letech biskup Jan Amos Komenský (1592-1670). Stal se světově proslulým pro své progresivní názory na vzdělávání. Komenský prožil většinu svého života v exilu v Anglii a v Holandsku, kde také zemřel. Modlil se, aby jednoho dne "skryté semeno" jeho milované Jednoty bratrské znovu vzešlo k novému životu.
OBNOVENO V ROCE 1700
V osmnáctém století došlo k obnově Jednoty bratrské pod patronací hraběte Mikuláše Ludvíka ze Zinzendorfu, pietistického šlechtice v Sasku. Některé moravské rodiny prchající před pronásledováním v Čechách a na Moravě našly v roce 1722 útočiště na Zinzendorfově panství a vybudovaly zde obec Herrnhut. Nová komunita se stala útočištěm pro mnoho dalších moravských uprchlíků.Hrabě Zinzendorf je povzbuzoval, aby dodržovali kázeň Jednoty bratrské, a dal jim vizi, jak přinést evangelium do vzdálených koutů světa. 13. srpen 1727 znamenal vyvrcholení velké duchovní obnovy Jednoty bratrské v Herrnhutu a v roce 1732 byli do Západní Indie vysláni první misionáři.
MORAVANÉ V AMERICE
Moravané poprvé přišli do Ameriky v koloniálním období. V roce 1735 se staly součástí filantropického podniku generála Oglethorpea v Georgii. Jejich pokus založit komunitu v Savannah nebyl úspěšný, ale měli hluboký dopad na mladého Johna Wesleyho, který odešel do Georgie během osobní duchovní krize. Wesley byl ohromen tím, že Moravané zůstali klidní i během bouře, která panikařila zkušené námořníky. Žasl nad lidmi, kteří se nebáli smrti, a po návratu do Londýna se modlil s Moravany v kapli Fetter Lane. Tam se jeho "srdce podivně zahřálo".Po neúspěchu misie v Georgii se Moravanům podařilo v roce 1741 trvale usadit v Pensylvánii a usadit se na panství George Whitefielda. Moravští osadníci koupili 500 lánů půdy a založili osadu Betlém v roce 1741. Brzy koupili 5 000 akrů baronství Nazaretské od správce Whitefieldu a obě komunity Betlém a Nazaret se staly úzce propojenými ve své zemědělské a průmyslové ekonomice.Další osadnické sbory byly založeny v Pensylvánii, New Jersey a Marylandu. Vybudovali komunity Betlém, Nazaret, Liitz a Naděje. Založili také sbory ve Filadelfii a na Staten Islandu v New Yorku. Všechny byly považovány za hraniční střediska pro šíření evangelia, zejména v misii mezi domorodými Američany. Betlém byl centrem moravského dění v koloniální Americe.Biskup Augustus Spangenberg vedl skupinu, která zkoumala 100 000 akrů půdy v Severní Karolíně, která se stala známou jako Wachau podle rakouského panství hraběte Zinzendorfa. Jméno, později poangličtěné na Wachovia, se stalo centrem růstu církve v této oblasti. Bethabara, Bethania a Salem (nyní Winston-Salem) byly první moravské osady v Severní Karolíně.V roce 1857 se dvě americké provincie, Severní a Jižní, staly do značné míry nezávislými a začaly expandovat. Bethlehem v Pensylvánii a Winston-Salem v Severní Karolíně se staly hlavními městy dvou provincií (Severní a Jižní).Jižní provincie se rozrůstala hlavně v kraji Forsyth, ale postupem času vznikaly sbory v Charlotte, Greensboro, Wilmingtonu, Raleighu a Stone Mountain v Georgii. Moravské kostely na Floridě rostou s přílivem přistěhovalců z karibské oblasti.Severní provincie se rozšířila s přílivem přistěhovalců z Německa a Skandinávie na horní Středozápad na konci 19. století. Nyní zasahuje obě pobřeží a na sever až do kanadského Edmontonu. Green Bay ve Wisconsinu založili Moravané. Tak široké geografické rozšíření způsobilo, že Severní provincie byla rozdělena na Východní, Západní a Kanadský distrikt.Po druhé světové válce se silný tlak na rozšíření kostelů dostal ze Severní provincie do jižní Kalifornie (kde od roku 1890 existovala pouze indiánská misie) a také do některých východních, středozápadních a kanadských míst. Jižní provincie přidala mnoho církví v oblasti Winston-Salemu, po celé Severní Karolíně a rozšířila svou působnost na Floridu a do Georgie. V Severní Americe má Moravská církev sbory v 16 státech, v District of Columbia a ve dvou provinciích Kanady.
CELOSVĚTOVÁ KŘESŤANSKÁ CÍRKEV
Moravané, vždy ekumenicky smýšlející, patřili k prvním členům Národní a Světové rady církví. Církev založila v Americe řadu škol, z nichž nejvýznamnější jsou Salem Academy and College, Moravian College and Theological Seminary a přípravné školy v Litici a Betlémě. V roce 1957 byla celosvětová Jednota bratrská reorganizována do více než tuctu poloautonomních provincií, které zůstaly součástí jediné celosvětové církve. Každých sedm let se koná synod jednoty, který rozhoduje o záležitostech, které se týkají celé Jednoty bratrské.Dnes má Jednota bratrská na světě více než milion členů. Většina z nich žije ve východní Africe. Dalšími významnými moravskými centry jsou Karibská pánev (Americké Panenské ostrovy, Antigua, Jamajka, Tobago, Surinam, Guyana, Svatý Kryštof a pobřeží Miskito v Hondurasu a Nikaragui), Jihoafrická republika, Winston-Salem a Bethlehem, Pensylvánie. Jednota má nyní 24 provincií. Ačkoli Moravané hráli důležitou roli v koloniální americké historii, církev v Severní Americe čítá jen asi 60 000 členů (včetně Kanady, Aljašky a Labradoru). Jedním z důvodů rozdílu v členství mezi Spojenými státy a zbytkem světa je to, že Moravané vnímali své odlišné povolání v přinášení dobré zprávy o nekonečné Boží lásce nejchudším a nejopovrhovanějším lidem světa.