Svědectví Komenského o vypálení Lešna a co bylo dále

15.04.2016 13:01

117. ..Ale poněvadž brzo doléhaly válečné zmatky a naše obec byla samými Poláky odevzdána v moc švédskou, nemohlo dílo netrpět průtahy. Nicméně jsme dokončili několik prvních částí, dříve než došlo k vyvrácení města 26. dubna 1656. Poněvadž tehdy zástupce hraběte a městská rada seznali, že vojsko polské již již se blížící má zběsilý úmysl zahubit všechny obyvatele mečem a město jako kacířské hnízdo zahladit ohněm, tu celá obec, všichni naplněni panickým strachem, jako bychom všichni na všechno zapomněli, s touhou zachovat jen holý život prchali jsme, kudy kdo mohl, hodlajíce hledat záchranu v sousedním Slezsku.

Nepřítel však, přicházeje a nacházeje město liduprázdné, zuřil proti místu samému; neboť pobiv ty, které ještě nalezl (starce a churavce, nemohoucí prchnout), a dav hlavní kořist odvézti na mnoha stech vozech, založil oheň zároveň ve dvanácti ulicích a za celé tři dny Je tak vypálil, že mimo popel a trosky nezbylo nic. A také můj domek tam byl zničen i s knihovnou a všemi potřebami mimo to, co jsem dal před tím zasypat do jámy vykopané v mé ložnici; za deset dní nato bylo to vykopáno a mně přineseno. Zhrozil jsem se vida, že v tom není zachráněno, co jsem si nejvíce přál mít zachováno (totiž Pansofický les čili Poklad definicí, axiomat a idejí, snesených za tolik let, a to vše již načisto opsané atd.).

118. Tedy prodlévaje několik týdnů ve Slezsku, uvažoval jsem všestranně, co již mám činit já i stádo bědně rozprášené, a vyžádal jsem si odevšad rady. Také do Uher jsem poslal jistého člověka oznámit jim naši smutnou pohromu; zvali tam nazpět nejenom mne, nýbrž i rozptýlený lid. Ale mne po tak velikých bouřích více k s obě vábilo klidné Holandsko, anebo také naděje užívati míru v sousední marce pod vládou jasného kurfiřta braniborského. Tam jsem také pospíšil, přibrav svou skrovnou družinu a část vyhnanců, kteří mě chtěli následovat. Pro ně jsem obdržel od nejjasnější kněžny matky (kurfiřt sám byl tenkrát v Prusku) útulek v Krosně a ve Frankfurtu nad Odrou, a rozptýleným jsem dopsal do Slezska, aby se sem uchýlili. Avšak poněvadž se již větší část jich rozptýlila do Horního Slezska, do Uher a do Lužice, jen menšina se odstěhovala sem.

119. Já sám, pojednav ve Frankfurtu přátelsky s pp. profesory a ubezpečen jimi nadějí v přízeň zeměpánovu, čekal jsem, jak se mnou dále božská prozřetelnost naloží. A hle, z Pruska přijde list od mého zetě, že mu dopsal pan Rultz (neboť Hotton odešel na věčnost), ví-li, kde žije jeho tchán, aby mu oznámil vůli pana Vavřince de Geera, že se má uchýlit do Amsterodamu.

120. Uznávaje tedy toto nové povolání do Nizozemska za opravdu božské, chopil jsem se ho, odhaliv svůj úmysl bratřím ve Slezsku a v Uhrách; i pospíšil jsem do Hamburku a vzal s sebou dva bohoslovecké alumny dosud u mne zbylé (Pavla Hartmanna a Samo Junia; onen je nyní kazatelem v Satburu v Anglii, tento v Púchově v Uhrách). Poněvadž jsem tam musel pro nepříznivé větry prodlít déle než šest týdnů, dostihl mě dopis polských bratří ze Slezska (s listinami tří knížat slezských, dosvědčujících zkázu církve lešenské i jiných církví v Polsku); prosili naléhavě, abych nevylučoval jich a jejich příslušníků, seženu-li nějakou pomoc od cizích církví pro své bratří; vždyť prý jsme jedna cirkev, postaveni nyní v jedné zkoušce kříže.

Jan Amos Komenský: Pokračování v bratrském napomínání