Řehoř Krejčí - zakladatel Jednoty bratrské

04.11.2018 15:09

Řehoř bratr, zvaný Krajčí, zakladatel Jednoty bratrské (+ 12. srpna 1474). Pocházel po otci z chudého rodu šlechtického a matka jeho byla podle pozdního podání sestrou Rokycanovou.

Ač nikdy nedosáhl kněžského svěcení, byl řeholníkem kališnického kláštera na Slovanech. Zdržoval se tam nejspíše v letech 1448-58. V té době býval horlivým posluchačem kázání Rokycanových, ale i jinak s Rokycanou důvěrné se stýkal. Byl z těch, kdo pod hlubokým dojmem výmluvnosti Rokycanovy, ohlížejíce se po dobrých kněžích a zbožném lidu, o nichž Rokycana kázával, přicházeli do Vilémova k "nábožným Vilémovským" i do Chelčic, kde kolem Petra Chelčického kupili se "bratří Chelčičtí". K Chelčickému a jeho, spisům odkázal posluchače své sám Rokycana. Řehoř bezpochyby sám s Petrem mluvil a spisy jeho četl. Když r. 1457-58 posluchači Rokycanovi oddělili se od svého mistra a usadili se v Kunvaldě na panství litickém, kde jim přičiněním jeho vykázáno sídlo, Řehoř nezdržoval se tam trvale. Vedl, jak se zdá, život těkavý, získávaje Jednotě nové přívržence a navštěvuje rozptýlené jeji členy. První persekuce mladé Jednoty, která zahájena byla r. 1460, dotkla se také Řehoře. Byl v březnu 1461 na shromáždění bratrském někde na Novém městě Pražském a tu byl s ostatními bratřími od rychtáře novoměst. zajat a odveden do šatlavy. Někteří ze zajatých byli mučením nuceni k vypovídání. Řehoř, snad působením Rokycanovým, nejen nebyl mučen, nýbrž byl propuštěn z vazby bez veřejného odvolána. Bylo mu pouze podati jakési vyjádření asi toho smyslu, že moc státní má právo poddané své donucovati. Z Prahy Řehoř odebral se do severo-západních Čech. Byl v Teplicích po druhé zajat, ale brzy zase propuštěn na slib, že sám postaví se dobrovoJně před Rokycanou. Ve vězení teplickém Řehoř napsal důležitý list p. Vahkovi Valečovskému, podkomořímu království Českého (viz o něm Jednota br., str. 161 b).

Léta 1461-67 jsou dobou vnitřního zápasu Jednoty: šlo o to, aby se ujasnil poměr Jcdnoty ke straně pod obojí a k cirkvi vůbec. Řehoř, jak se zdá, náležel k těm, kdo byli plně přesvědčeni, že je třeba odtrhnouti se ve všem od církve i od strany pod obojí. Rozhodný krok v tom směru učiněn byl r. 1467 za činného účastenství Řehořova. Bratří založili vlastní řád kněžský a nejvyšším představeným kněžstva učinili br. Matěje z Kunvaldu. Vlastní hlavou Jednoty zůstával však i potom Řehoř. (Bližší ve čl. Jednota br., str. 161 b nsl.) Když Rokycana veřejně odřekl se Bratří, vytákaje jim, že neprávem odtrhli se od církve, hájil Řehoř stanovisko Bratří Sedmerem psaní Rokycanovi. Řehoř přežil i druhé pronásledováni Bratři a dožil se ještě klidnějších let vlády Vladislavovy. V posledních letech zdržoval se obyčejně v Brandýse n. Orl., kdež i zemřel. Byl pochován ve skalním hrobě na Orlíku proti hradu brandýskému.

Mimo uveden již listy, k nimž druží se ještě několik jiných, Řehoř napsal také některé traktáty. Jistě od něho pocházejí: Spis o dobrých a zlých kněžích; Traktát o církvi svaté; O dvojím díle. Krom toho přičítá se mu s velikou pravděpodobností Spis o úzké cestě. Pochybné jest, zda Řehoř je původcem spisu Kterak se lidé mají míti k římské církvi. Myšlenky, které Řehoř v těchto spisech hlásal, nebyly jeho vlastní, přijal je od P. Chelčického, ale co Chelčický theoreticky zastával, on činností svou uváděl ve skutek. Stal se tak vlastním původcem, zakladatelem a prvním organisátorem Jednoty. Dal Jednotě monarchickou organisaci, postaviv jí v čelo jediného správce, a zavedl v ní přísnou kázeň, která vylučovala každého člena nehodného. Podle vzoru samého Krista Řehoř utvořit si ideální obraz pravého křestana, k jehož uskutečnění měli směřovati všichni Bratří. Na mravný život, na skutky kladl Řehoř hlavní váhu jak proti vnějším úkonům náboženským, tak proti theoretické víře. Nehaněl víry ani dogmat, ale víru bez skutků pokládal za mrtvou. Pravý křestan mět především sebe přemáhati a křivdy trpělivě snášeti, neměl míti účastenství v moci světské, založené na násilí, neměl vykonávati Úřady, s nimiž byla spojena moc soudní, neměl provozovati obchod nebo dokonce službu vojenskou. Brzy po smrti Řehořově počal se v Jednotě projevovati odpor proti některým jeho zásadám (viz Jednota br., str. 162b), až konečné na shromáždění v Rychnově r. 1495 usneseno, že spisy Chelčického a Řehořovy nejsou pro Jednotu závazné a učení Řehořovo v otázce viry a skutků prohlášeno za nemírné a nestřídmé. Jen »menší strana«. která se odtrhla, zachovala ješté nějaký čas prvotní tradice Jednoty. — Srovnej Palacký, Dějiny národu českého IV.; Gindely, Gesch. d. bhom.; Jireček,Rukovět II. (s.v.); Goll, Quellen u. Unters. zur Gesch. d. bhom. Bruder I., zvl. však téhož Jednota bratrská v XV. stol. (»ČČM.« 1883 až 1886). V obou pracích Gollových jsou hojné výňatky z listů a spisů Řehořových.

Napsal -  KKr. (uvedena zkratka jména), Ottův slovník naučný 1888 - 1908