PhDr. Vlasta Fialová: Kraličtí impresoři

02.08.2018 20:31

VLASTA FIALOVÁ

Kraličtí impresoři

Přes svoje půvabné okolí a bohatou i zajímavou historii netěšily by se Kralice nad Oslavou své dnešní proslulosti a přitažlivosti pro návštěvníky, kdyby v poslední čtvrtině 16. století nebyla se dostala na jejich tvrz tajná tiskárna Českých bratří. Došlo k tomu na jaře 1578, kdy se bratrská impresí, založená o 16 let dříve biskupem Janem Blahoslavem v Ivančicích, octla v nebezpečí, že bude prozrazena a pro „Jednotu bratří zákona Kristova“ ztracena.

První léta působení bratrské tiskárny v „Zahradě“ nebo na „Ostrově zahrad“ (insula hortensi), jak její zakladatel nazýval krycími jmény Ivančice, dala českému národu Blahoslavův vzorný překlad Nového zákona a několik nádherných vydání „Písní duchovních“, z nichž kancionál Ivančický z roku 1564 se počítá k nejkrásnějším evropským tiskům 16. století. K ivančickým edicím patří také druhé vydání Blahoslavova díla „Musica“, které je dosud považováno za základ české hudební teorie. Na všech těchto tiscích se od počátku bratrské impresí moravské (1562) podílel a po několika letech ji samostatně vedl bratr Zachariáš Solín. Byl z prvních spolupracovníků Jana Blahoslava v tajné tiskárně v Ivančicích vedle svého o mnoho let staršího přítele a učitele v „černém umění“ Václava Solína. Mladý Zachariáš byl nepochybně žákem učenlivým, neboť jeho signet, květ karafiátu, nacházíme po smrti faktora Václava Solína (1566) na čelných místech publikací bratrské tiskárny. U značky karafiátu bývá jeho monogram „Z S“ (Zachariáš Slav-kovský) nebo později „Z S S“ (Zachariáš Solín Slavkovský).

Že si ke svému křestnímu jménu bratrský impresor připojil příjmení Solín, po svém učiteli, nebylo v té době neustálených příjmení nic neobvyklého. Podobně si pozměnil své původní jméno i bratr Matěj, první „řezbář liter a figur“ v Blahoslavově tiskárně, syn zemana Podolského z Podolí, na Matěje Sabina Drahotušského („M S D“). Příjmení Sabin přijal snad na památku oblíbeného učitele z vitemberské university, na níž studovalo mnoho synů našich bratrských rodin, Jiřího Sabina.

Matěj Sabin Drahotušský dovedl nejen vyřezávat krásné iniciálky pro ivančické tisky, ale také mistrně zobrazit tváře svých spolupracovníků a předních osobností Jednoty. Nacházíme je na titulních listech prvních dvou Blahoslavových kancionálů z let 1561 a 1564. Tak známe už dík řezbářovu umění skutečnou podobu biskupa Jana Blahoslava, obou tiskařů Solínů, snad i Ondřeje Štefana a jiných. Svoji podobu prozradil bratr Matěj svým monogramem u nohy skromně vyhlížejícího muže v levém dolním rohu zpí-vajícího shromáždění. Dvě sousední postavy, držící velkou rozevřenou knihu, jsou nepochybně Zachariáš a Václav Solínové. Ve starší vážné tváři Václa-vově vidíme jakýsi smutek. Snad jej do ní vepsala nemoc nebo předtucha blízského konce života. (Starší tiskař skutečně zemřel už do dvou let.) Zato mladá, bezvousá ještě tvář Zachariášova vyjadřuje klidnou rozhodnost a cíle-vědomou vůli. Je to tvář budoucího tiskaře Kralické bible. Zůstal věrný bratrské impresí i po smrti biskupa Blahoslava, za jehož vedení vytiskl v Ivančicích ještě 14 knih. Neopustil tiskařský lis, ani když jeho přítel, řezbář Matěj, odešel roku 1572 do Drahotuš, kde po svém otci převzal úřad městského písaře.

Na jaře 1578 připadl Zachariáši Solínovi úkol přestěhovat tajnou bratr-skou tiskárnu z Ivančic na kralickou tvrz, kterou pro ten účel propůjčil Jednotě její horlivý člen, mocný moravský pán Jan starší z Žerotína, na blízké Náměšti nad Oslavou. Kralická tvrz byla už tehdy, jak ukázal nedávný její archeologický výzkum, výstavným renesančním zámečkem, na němž bylo dost místa i pro vědeckou bibliotéku Jednoty, obsahující velký počet gramatik, lexikonů, cizojazyčných biblí a jiné teologické literatury. Tato knihovna měla sloužit bratrským učencům, kteří zde překládali Starý zákon z původních textů syrských, chaldejských a hebrejských do dokonalé češtiny podle Blahoslavova vzorného překladu Nového zákona. (O této knihovně má podrobnou zprávu M. Daňková v knize Bratrské tisky ivančické a kralické, Praha 1959, str. 51-58.) — Byl zde i prostor pro nezbytnou bratrskou školu a pro dílnu knihařskou, za kterou se podobně jako už v Ivančicích tiskárna kryla před nepřátelskými vyzvědači.

Na Kralicích měl impresor Zachariáš, který se se svou dílnou usadil v nejpevnější a tedy nejbezpečnější gotické části tvrze (jak naznačily výsledky a nálezy z archeologického výzkumu), dobrou oporu ve správci kralického sboru Izaiášovi Cibulkovi. Tento rodák z Bystřice nad Pernštejnem, vzdě-laný na universitě ve Vitemberce, byl bratrským knězem od roku 1562 a správcem sboru v Kralicích od roku 1574. Předtím působil jako výborný znalec hebrejštiny na bratrské akademii v Ivančicích. Měl srdečný vztah k jejímu rektorovi, svému někdejšímu vitemberskému učiteli Esromu Rü-dingerovi, s nímž ho spojoval i hluboký zájem o biblické žalmy. S tiskárnou „bratr Izai“ spolupracoval už v Ivančicích, jak tomu nasvědčuje jeho emblém tří cibulek v kancionálech z let 1572 a 1576 — V Kralicích mohl v kolektivu překladatelů zastávat práci filologa i teologa a nadto měl jako člen úzké rady Jednoty dozor nad tiskem slavné „Biblí české“, nazvané později Kralickou. Jeho denní styk s impresorem Zachariášem na kralické tvrzi byl jistě na prospěch tohoto velkého díla, jemuž oba byli oddáni celým srdcem.

Že první kniha kralické Šestidílky mohla být vytištěna už za rok po přesídlení tiskárny, lze vysvětlit jen tím, že text překladu Knih Mojžíšových, které jsou obsahem prvního dílu, byl připraven ještě v Ivančicích. Nicméně píle a dovednost bratra Zachariáše i jeho pomocníků byla obdivuhodná, jestliže na jediném dřevěném lisu dovedli vytisknout v roce 1579 kromě 2000 exemplářů I. dílu Biblí české o 441 listech ještě Žaltář a Písničky. – V příštím roce 1580 vyšel z kralické impresí Biblí české díl II. a menší tisky k potřebě duchovních: Služba křtu svatého, Agenda při oddávání a Agenda při večeři Páně. Letopočet 1580 čteme také v nástěnné nápisové výzdobě v kralickém kostele sv. Martina, který byl tehdy bratrskou modlitebnou. Jejích 12 dochovaných celých nápisů a 2 zlomky ukazují jedinečným způso-bem, jak bývaly u nás vyzdobeny bratrské modlitebny citáty z písma (Jin-dřich Šebánek, Nápisy v kralickém kostele, sborník Kralice, Brno 1959, str. 113–120). Tuto krásnou nápisovou výzdobu provedl bratr Martin Dádan, „písař výborný“ (V. Fialová, Historie Kralic nad Oslavou ve světle archeolo-gického výzkumu, sborník Kralice, str. 47). Není pochyby o tom, že tento grafický umělec patřil rovněž k tiskárně a že byl dobrým spolupracovníkem impresora Zachariáše. Pravděpodobně je spojovalo i upřímné přátelství, neboť oba dosáhli zároveň v roce 1581 hodnosti bratrských kněží. Byla to jistě velká událost v životě obou, a přece ještě stačili v témže roce vytisknout nejen Žaltář, ale i velký notovaný první kralický kancionál o 656 stranách. Harmonickou spoluprací kralického kolektivu vyšel z tajné bratrské tiskárny v roce 1582 Biblí české díl třetí, jenž obsahoval Žalmy Davidovy, přeložené Izaiášem Cibulkou. Možná, že ještě nebyl celý vytištěn, když na kralické tvrzi a v celé Jednotě bratrské zavládal smutek nad náhlou smrtí bratra Izai, který zemřel 25. srpna t. r. O dvě léta později opustil kralického impresora také Martin Dádan, rovněž pohřbený v kralickém kostele.

Jeho nástupcem v úřadě duchovního správce kralického se stal Za-chariáš Solín, jemuž připadla tak kromě vedení tiskárny také péče o kralickou školu a celý sbor i s mládenci, kteří se u něho prakticky připravovali k čin-nosti kazatelské. Rok 1583 přinesl Bratřím mnoho starostí z bojovného nástupu protireformace, kterou zahájil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský právě v době, kdy zemřel na Náměšti nejobětavější zastánce Jednoty Jan starší z Žerotína. Činnost kralické tiskárny se sice nezastavila, ale kromě Písní příručních, Blahoslavova Naučení mládencům a dvojdílné Postilly Jana Kapity vycházely z ní jen drobnější tisky (jsou uvedeny ve sborníku Kralice na str. 77). Teprve zase v roce 1587 vyšel IV. díl Biblí české kromě Písniček a Žalmů, přebásněných Jiřím Strejcem. — V té době už přešlo i nebezpečí „mření morného“, které několik let ohrožovalo Moravu a jemuž padl za oběť také otec Zachariáše Solína. Dovídáme se o tom z jeho dochovaného vlastno-ručního dopisu poslaného 1. listopadu 1585 z Kralic do Slavkova u Brna. Poznáváme z něho, že tiskař Kralické bible byl rodákem z tohoto města, kde žili jeho příbuzní, po nichž pak tam zdědila značnou pozůstalost „Kateřina Sokolka, vlastní dcera Zachariáše Solína“. – Žil tedy na kralické tvrzi se svou rodinou. Bylo mu dopřáno vytisknout ještě V. i VI. díl Biblí české, dokonce i „památku přeušlechtilou“, jednodílnou Biblí svatou malou. Brzy nato, 8. března 1596, tento bratrský impresor, těšící se úctě a lásce širokého okolí i majitele panství Karla staršího z Žerotína, po 371eté práci v tiskárně na Kralicích zemřel. (Vlasta Fialová, Zachariáš Solín, tiskař Kralické bible, Brno 1968, str. 52.)

Poněvadž bratr Zachariáš v posledních letech života zakoušel mnoho nemocí a protože bylo třeba zintenzivnět činnost tiskárny, vybral mu bratrský synod, který se sešel v létě 1592 v Lipníku nad Bečvou, za pomocníky bratry „Poláčka, Elama a k sochoru Valentu“. Namáhavá práce u sochoru, jímž se utahovalo vřeteno tiskařského lisu, vyžadovala dost fyzické síly a tu měl patrně bratr Valenta. Václava Elama nacházíme v kralické tiskárně v dalších letech jako kresliče a řezbáře iniciál. Třetí pomocník měl být „někdo učeň, aby na místo B. Solínovo hoditi se mohl“ (Ant. Gindely, Dekrety Jednoty bratrské, Praha 1865, str. 250). — Nemohl to být ovšem učeň v našem slova smyslu, ten by sotva mohl zastávat Solínovu funkci duchovního správce sboru i odpovědného vedoucího tajné bratrské impresí. Šlo spíš o člověka učeného, tj. bratra s vyšším vzděláním. Tím byl Samuel Sylvestr, bratrský kněz a odborník v umění tiskařském, jenž se stal po smrti Zachariášově jeho nástupcem v obou funkcích. Jako impresor používal emblému dvojuché vázy s třemi liliemi a s monogramem SS nebo SSH. Třetí písmeno „H“ označovalo jeho dosud neznámé rodiště.

O Samuelovi Sylvestrovi, druhém kralickém impresoru, vůbec víme po-měrně málo. Není známo, odkud přišel do Kralic, které bylo jeho předešlé působiště. Ivan Vávra v článku Kralický tiskař a teolog B. Samuel Sylvestr (Český zápas XLI, 1957, čís. 32–33) připouští možnost, že byl totožný s oním Poláčkem navrhovaným v roce 1592 za pomocníka churavému Za-

chariášovi. Bratr Samuel byl v jeho posledních letech nepochybně jeho spolu-pracovníkem v kralickém sboru i v tiskárně, která svou činnost smrtí Solí-novou nezastavila. Už po půl roce z ní vyšel přetisk Blahoslavova Nového zákona a v následujících letech 3 další tisky. Ve všech je tiskařský signet Samuela Sylvestra. V Písních příručních z roku 1598 i v Novém zákoně, vydaném roku 1601 ve formátě i úpravě šestidílné Biblí české, nacházíme jej na místě, odpovídajícím faktoru tiskárny. Podobně i v dalších knihách. Z roku 1600 pochází také na Slovensku nedávno objevený německý slabikář „Büchling für die Kinder Deutsch lesen zu lernen“, první dosud známá učeb-nice tištěná na Kralicích (Vlasta Fialová, Učebnice z tajné tiskárny na kralické tvrzi, ročenka Z kralické tvrze I, 1967, str. 15n.).

Než Samuel Sylvestr byl také dobrý češtinář výborně znalý latiny. Nasvědčuje tomu rukopisný překlad latinského spisu profesora basilejské university Amanda Polana z Polansdorfu „Rozdílové theologiští...“. Tato kaligraficky psaná knížka, zachovaná v knihovně Národního muzea v Praze, má na rubní straně titulního listu nakreslený emblém Samuela Sylvestra a při něm písmeno „S“. Ještě průkazněji pro Sylvestrovo autorství překladu mluví stejným písmem na titulním listě dole napsaná poznámka „a v český jazyk přeložené a sepsané v Králicích 1598“. Toto teologické dílo autora, úzce spřáteleného s žerotínskou rodinou, mohl v roce 1598 přeložit na kralické tvrzi jen správce sboru a impresí, bratr Samuel. — Než přes všechny sympatie se nepodařilo mu dosáhnout svolení úzké rady, aby Amandova kniha byla na Kralicích vytištěna, patrně pro její kalvínské zaměření (Ivan Vávra v ci-tovaném článku).

Z téhož roku, kdy Samuel Sylvestr dopsal svůj překlad, máme zprávu z jeho soukromého života. Požádal radu starších, kteří se počátkem června 1598 sešli na synod v Mladé Boleslavi, o svolení, aby se mohl oženit. Takových žádostí dostala úzká rada od kněží a jáhnů přes 20, ale hladkého svolení dosáhli z nich pouze dva: Samuel Sylvestr a Simeon Křížek, jakožto „kněží hospodářové“. Ostatním bylo doporučeno, aby se ještě zkušovali a raději sobě vážili vzácného božího daru, kterým je stav svobody (Ant. Gindely, Dekrety, str. 271). — U mladých kněží a jáhnů, kteří bývali pomocníky správců sboru, vadil nejvíc nedostatek místa pro soukromý rodinný byt v bratrských domech, které bývaly skromných rozměrů. Na Kralicích zřejmě takové závady nebylo. — Koho si bratr Sylvestr přivedl na kralickou tvrz za manželku a jak se tam rozvíjel jeho rodinný život, zatím nevíme. — Za správcovství Samuela Sylvestra došlo patrně při panice, kterou z jara 1605 na Moravě vyvolal krutý loupeživý vpád Štefana Bočkaje a jeho turecko-tatarských pomocníků, k zakopání stříbrných mincí do hradního příkopu, získaných prodejem tisků. Místo hrabivých nepřátel se však do okolí Kralic dostal ještě horší host v podobě moru, jehož obětí se stal správce sboru a snad i někteří jeho pomocníci. Nasvědčuje tomu nápis na náhrobním kameni Samuela Sylvestra, podle něhož druhý kralický impresor zemřel 25. listopadu 1605, i dvě nádobky s 55 krásnými stříbrnými tolary, které byly však ze země vyzvednuty až při archeologickém výzkumu tvrze.

Po Samuelovi Sylvestrovi řídil sbor i tiskárnu až do konce jejího pobytu na Kralicích Václav Elam. Dostal se do impresí v Kralicích v roce 1592 na pomoc Zachariášovi Solínovi. Václav, syn Kašpara Elama, správce bratrského sboru ve Didimi a v Ústí nad Orlicí, byl původně grafický umělec, jehož dílem jsou nejen velké iniciály v Novém zákoně z roku 1601 se stylizovaným rostlinným dekorem a realistickými motivy zvířat, zejména ptáků, ale téměř všechna výzdoba kralických tisků od roku 1594. Své iniciály a vlysy ozna-čoval monogramem „W E“, k němuž časem připojil znak Merkurovy hole mezi dvěma květy. Jeho výtvarná činnost zasluhuje zvláštního pojednání. Připomíná některý-mi rysy školu Josta Ammana, ale mnoho je v jeho díle samostatného. — Václav Elam však brzy ovládal i umění tiskařské a mohl po smrti Sylvestrově převzít po něm nejen správu sboru, neboť mezi tím dosáhl také kněžského svěcení, ale i funkci faktora tiskárny. — Prvních 10 let této jeho dvojí činnosti bylo obdobím poměrného klidu, neboť ochránce Kralic Karel starší z Žerotína byl do roku 1615 zemským hejtmanem mo-ravským. Zde vycházely z kralického lisu nejen další drobné učebnice pro bratrské školy, katechismy, agendy kněžské, Konfese a Modlitby, ale i Písně pohřební, Písničky, Písně příruční i velké foliové vydání Písní evanjelistských (1615), jehož několik exemplářů pro šlechtické objednavatele bylo nádherně vytištěno na pergameně. Jako jeho předchůdcové vytiskl i Václav Elam Biblí, a to foliovou jednodílku. Podle tohoto posledního kralického vydání z roku 1613 byly pak pořizovány její přetisky v exilu.

Po roce 1615 dochází i na Moravě k náporu protireformace, která vedla k českému povstání a k jeho neblahému konci — bitvě na Bílé hoře, jejíž následky podlomily i práci bratrské tiskárny. Václav Elam zažil i přepadení Kralic císařskou soldateskou a zpustošení tiskárny, která byla pak jeho péčí přestěhována do úkrytu v náměšťském zámku, kde třetí a poslední kralický impresor zemřel v „žalostiplném roce 1622“ za okolností dosud neznámých.

 

 

 

Přetištěno ze sborníku Z kralické tvrze II, str. 6-10. Vydal Musejní spolek pro uchování bratrských památek a tisků v Kralicích nad Oslavou a odbor cestovního ruchu při ONV v Třebíči, Brno 1968.