Odchod bratrských kněží z Kralic a okolí 1624

04.05.2017 11:36

Komenský: Kněží z Moravy vybyti

  1. Téhož jako v Čechách roku 1624. vyšla v Mroravě také proti kněžím výpověď, a nařízeni k vykonání jí komisaři, kteří po vší té zemi jezdíce, všudy kněží pod obojí vyzdvihovali a do exilium posílali.
  2. Přijeli titíž (Jan Jakub Magno, Vlach ale za obyvatele země přijatý a statky hojnými obohacený, a Jan Arnošt Plateis, kanovník olomoucký) také ku panu Karlovi ze Žerotína, pánu pro obzvláštní moudrost a jiné hrdinské ctnosti v Evropě vznešenému a pod císařem Matiášem celých osm let markrabství Moravského hejtmanu, kterýž po všechny ty bouřky domu rakouskému víru stále zachoval, aniž je při něm co kromě samého náboženství mrzeti mohlo (nebo toho času 24 kněží z Jednoty Bratrské panstvích choval). Ti k němu přijevše, žádali, aby vůli císařské dosti učiněno bylo. Odpíral tomu, aby ta císařská vůle k němu přináležela, poněvadž on nikdy proti císaři rebellem nebyv, nikdy nic z svých svobod ztratiti nemohl. Na to oni, že o tom od kardinála z Ditrichšteina, markrabství Moravského gubernátora, speciální rozkaz mají. Pán tomu, aby kardinál v příčině náboženství jaké právo k němu měl, odpíral, a z té příčiny od kardinála k císaři se odvolal.
  3. Přestaliť na tom, ale těžce, odloživše s exekucí toliko za 14 dní. Ti když pominuli, an pán pro nemoc svou k císaři jeti nemohl, navrátili se a na to, aby vůle císařská vyplněna byla, nastoupali, toho však na vůli pánu zanechávajíce, chce-li týchž kněží sám ze gruntů svých odbyti, čili jim to vykonati povoliti. Odpověděl na to pán, že jemu ani jedno ani druhé netrefuje: ani to, aby lidi ty, kteréž za Kristovy služebníky má, vyháněl, ani to, aby císařským komisařům něco předpisoval; on však že se k císaři odvolává. Oni že císařským mandátům dosti činiti musejí, se osvědčivše, z zámku do městečka jeli, listy obsílající psali, purkmistra obeslavše, aby posly opatřil, veleli a ihned přece v noci (nebo z počtu těch byli, kteříž nespí, leč zlost provedou, anobrž zahánín bývá sen očí jejich, dokudž ku pádu nepřivodí, Přísl. 4,16)  je vysílali; aby kteříž tu vůkol bydleli, hned ráno před nimi se postavili, poroučejíce.
  4. Uposlechli kněží a postavili se. Jimž oni císařský mandát přečtli a chtějí-li se tak zachovati, se ptali. Odpověděli, že se na vůli Boží, jemuž v evanjelium Krista Ježíše sloužili, cele vzdali. Přestávajíce tedy na tom co se Pánu Bohu líbí, že žalostné to vyhnanství podniknouti chtějí, když pro jméno Kristovo a ne pro nějaké zlé činy trpěti mají.

    Opět se ptali, chtěli-li by se raději napraviti a k církvi katolické, od kteréž skrze kacířství a sekty odstoupili, se navrátiti? Odepřeli jednomyslně.

    Komisaři davše jim k rozmýšlení termin, vystoupiti kázali, aby po jednom každého před se pouštěti a s každým obzvláštně mluviti mohli. Ale byvše po jednom voláni, všickni onino první ode všech danou odpověd obnovovali a že se v tak svaté věci nic nerozmýšlejí, mluvili. Komisaři tedy jmenem císařským je vypověděli a aby v osmi dnech z markrabství vyšli poručili. I stalo se, šli do exilium muži pobožní, kteréž pán z Žerotína svým nákladem a průvodem až do Uherské Skalice doprovoditi dal.

  5. Potom jel do Vídně a před císařem na kardinála v Moravě jako i na kníže z Lichtenšteina v Čechách (nebo i tam panství měl, z něhož kněží byli vyhnáni), jaké mu křivdy činí, naříkal; ale tím nic nespravil, jakž se málo níže v kapitole o postupování s vyššími stavy oznámí.
  6. A tak z celé České i Moravské země kněží služebníci Kristovi vybyti, a holomci Antikristovi církvím za učitele, slepí vidoucím za vůdce představeni byli. Již jak s jinými stavy zacházeli, uhlédáme.

Převzato z: texty.citanka.cz/komensky/perz2-58.html