07 Jan Rokycana

12.03.2015 09:26

Jan Rokycana

 

Narodil se v přibližně 1397 v Rokycany. Zemřel 22. 2.1471 ve věku 74 let v Praze.

 

Na pražské univerzitě patřil k jedněm z nejoddanějších posluchačů Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra. V r. 1415 dosáhl bakalářského titulu na artistické fakultě. V r. 1422 byl v opoziční skupině proti radikálnímu kazateli Janu Želivskému. Po popravě Želivského a následných bouřích se Rokycana raději z dění stáhl. V polovině roku 1423 se zúčastnil jednání pražských a táborských kněží na Konopišti.

 

 

První úspěchy

 

Po vítězné bitvě u Malešova se v září 1424 u Prahy objevil nahněvaný Žižka, aby Prahu potrestal nebo spíše zastrašil. Nakonec zde byl uzavřen tzv. libeňský mír na Špitálském poli, při němž se zprostředkovatelské role ujal právě Rokycana.

 

Dalším významným předělem v Rokycanově životě byl rok 1427, kdy spolu s Jakoubkem ze Stříbra zastavil pokus o převrat v Praze, v jehož pozadí stáli konzervativní mistři skupiny kolem Jana z Příbrami a vladař Zikmund Korybut. V této době byl Rokycana také zvolen čelným představitelem pražského utrakvistického duchovenstva, upevnil si svoji pozici i vliv a patrně také souhlasil se spoluprací Pražanů se Sirotky i Tábority.

 

Na podzim 1431 nabídl kardinál Julián Cesarini husitům jednání na koncilu. K tomuto účelu kardinál napsal dopis, který Jan Rokycana přečetl v polovině listopadu v Týnském chrámu. V lednu 1432 v Praze zasedal sněm za účasti Sirotků a zároveň se také konala i synoda, která potvrdila Rokycanu v čele pražského duchovenstva.

 

 

Na koncilu v Basileji

 

Jednáních v Chebu, které mělo připravit pozice pro následné slyšení husitů na koncilu v Basileji v květnu téhož roku, se Rokycana aktivně zúčastnil a spolu s Martinem Lupáčem z Chrudimi se podílel i na formulování textu chebských úmluv. V první polovině r. 1433 se zúčastnil jako člen delegace jednání na Basilejském koncilu, kde obhajoval kalich, tj. přijímání podobojí, jako jeden že čtyř bodů husitského programu. Již v červnu na svatotrojickém sněmu připravil znění těchto 4 artikulů pro jednání s delegací koncilu. Dne 11. listopadu zasedal v Praze svatomartinský sněm projednávající mj. formulace 4 článků. Za pražské duchovní se jednání zúčastnili Rokycana a Martin Lupáč. Později 30. listopadu bylo schváleno kompromisní znění 4 pražských artikulů a tento text je znám pod označením kompaktáta (narovnání, srovnání). Povinný laický kalich chtěl Rokycana neúspěšně prosadit dokonce pro celé Čechy a Moravu. I o tom se mj. rokovalo na brněnských jednáních r. 1435, jichž se zúčastnil také Rokycana, který požadoval přijetí kompaktát s dodatky, což zástupci koncilu nepřipustili.

 

Dne 21. října 1435 byl Jan Rokycana na zemském sněmu výborem složeným z osmi světských a osmi zástupců duchovního stavu zvolen pražským arcibiskupem, jak to husitům v Brně slíbil Zikmund. Rokycana však nebyl ve svém úřadě ani papežem ani koncilem nikdy potvrzen a navíc jeho působnost jako metropolity se nevztahovala na Moravu. V červenci 1436 se jako zvolený, ale nepotvrzený arcibiskup zúčastnil oficiálního vyhlášení kompaktát v Jihlavě, kde četl text o smíření husitů s ostatním křesťanským světem.

 

 

Pád, ale i nový začátek

 

V dubnu 1437 Rokycana přišel o Týnskou faru i o místo faráře v kostele Panny Marie před Týnem. Dne 16. června opouští Prahu, aby se uchýlil na 11 let do východních Čech, nejprve na Kunětickou horu Diviše Bořka z Miletínka, později do Hradce Králové, kde nadále pokračoval ve snaze o sjednocení utrakvizmu. Rokycana také nemalou měrou přispěl k tomu, že východočeský region v čele s Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna a pak i Jiřím z Poděbrad převzal vůdčí roli v polipanském husitství.

 

V roce 1440 Rokycana jako jediný zatupoval duchovní mezi voliteli českého krále. Dne 4. července téhož roku byl zbaven úřadu českého metropolity. V srpnu 1441 byl na sjezdu 4 východočeských krajů proklamací vyhlášen za nejvyššího úředníka duchovního práva.

 

Počátkem září 1448 po ovládnutí Prahy Jiřím z Poděbrad se také Jan Rokycana vrátil a opět se ujal týnské fary a pastorační služby v Týnském kostele. Zjistil, že mu v Praze zůstalo stále hodně jeho příznivců. V prosinci 1449 se vydal na cestu do Říma, ale už v Salcburku se otočil nazpět, aby se urychleně vrátil do Prahy. V r. 1451 domluvil jednání mezi kališnickou a východní církví v Cařihradu, které však nebylo úspěšné. V témže roce se také střetl s italským františkánem Janem Kapistránem v ostrém polemickém souboji vedeném však pouze v písemné podobě.

 

 

Na vrcholu moci a vlivu

 

Po zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem v březnu 1458 Rokycana v Týnském chrámu, kam vedly první kroky husitského krále, přednesl děkovné modlitby za Poděbradovo zvolení. Nemohl však nového krále jako Římem nepotvrzený arcibiskup pomazat. Rokycana spolu s Matinem Lupáčem aspoň vedl předvolební agitaci ve prospěch Jiřího volby. V r. 1462 spolu s katolickým administrátorem Hilariem Litoměřickým svolal shromáždění několika set duchovních, kde se znovu řešila otázka kompaktát.

 

 

Jan Rokycana a Jednota bratrská

 

Zajímavě se vyvíjel jeho vztah k Jednotě bratrské. I on se ztotožňoval s některými zásadními názory nově vznikající církve a s Martinem Lupáčem toto nové společenství podporoval. Tato podpora vrcholila někdy na přelomu let 1457/58, kdy se mu podařilo získat souhlas, aby se skupina kolem Řehoře Krejčího mohla usadit v Kunvaldu, v ústraní na panství Jiřího z Poděbrad. V r. 1461 začal Jiří z Poděbrad poměrně tvrdými zásahy postihovat Jednotu, na jejíž stranu se Rokycana opět postavil, aby tak otupil ostří králových represí. S Jednotou se však Rokycana definitivně rozešel r. 1467, kdy se Jednota konstituovala jako samostatná a již zcela reformovaná církev. Přesto vůdčím osobnostem Jednoty až do své smrti naslouchal i s nimi polemizoval. Dne 26. března 1467 byla papežem Pavlem II. na nikdy nepotvrzeného kališnického exarcibiskupa uvalena klatba.

Jan Rokycana umírá 22. února 1471 a je pohřben v chrámu Panny Marie před Týnem.

 

 

Zhodnocení přínosu Jana Rokycana

 

Rokycana spolu s Husem a Mikulášem z Pelhřimova zpochybňoval trest smrti v tehdejší trestně právní podobě. Neměl rád provozování hazardních her apod. Na kališnické univerzitě se neúspěšně snažil obnovit teologickou fakultu. Při bohoslužbách upřednostňoval používání mateřského jazyka před latinou. Své organizační nadání cele věnoval vizi spočívající v politickém a především církevním sjednocení jednotlivých směrů. Jeho největším přínosem pro ideje husitství byl přehledný, srozumitelný a ucelený systém, který nepožadoval oddělení husitské církve z římské a respektoval kompaktáta, ale jinak důsledně zachovával základní myšlenky husitského reformního programu, který šel i nad rámec kompaktát. Základem víry se pro Rokycanu stala Bible, a proto její čtení doporučoval i laikům. Některé své postoje musel zkorigovat s ohledem na husitské učení o nadřazenosti světské moci nad mocí duchovní.

 

 

Spisy

 

Jan Rokycana psal převážně latinsky. Je autorem polemických spisů vycházejících z potřeb jeho veřejné činnosti.

 

Postila nedělní a sváteční – jedna z nejvýznamnějších postil na sklonku husitství. Významná byla autorova kázání v Týnském chrámu, z nichž se mnohá dochovala. Ta jsou rovněž obsažena v postile.

 

Teologicky založená díla, psaná česky:

Výklad na evangelium sv. Lukáše

Výklad na evangelium sv. Jana

 

 

Zdroj: https://www.spisovatele.cz/jan-rokycana#cv

https://husitstvi.cz/rejstriky/rejstrik-osob/jan-rokycana/