03 Jan Milíč z Kroměříže

12.03.2015 09:25

Jan Milíč z Kroměříže

 

Jan Milíč se narodil pravděpodobně mezi lety 1320 až 1325 v Kroměříži a zemřel 29. června 1374 v Avignonu. Studoval na nově založené pražské univerzitě a roku 1358 zahájil slibnou úřednickou kariéru v královské kanceláři. Ve středověku každý učenec musel být zároveň knězem. Jan Milíč však stále neměl úplné svěcení, ani vlastní faru. Tento nedostatek se proto jeho nadřízení pokusili napravit a roku 1362 byl jmenován kanovníkem u sv. Víta. V této době se církevní úřad bral často jako pouhá formalita a jako zdroj bezpracných příjmů, ale mladý horlivý úředník jej přijal vážně. Pokračoval ve studiu, četl náboženskou literaturu, hojně navštěvoval kázání, také Konráda Waldhausera, odvážně konfrontujícího zlořády v církvi i společnosti. O vánocích 1363 dospěl k rozhodnutí. Vzdal se všech svých úřadů v Praze a přes domluvy arcibiskupa Arnošta z Pardubic odešel jako prostý kněz do Horšovského Týna. Na podzim příštího roku ale byl zpátky v Praze a začíná kázat. Česky, jako o 40 let později Hus. Na začátku se mu lidé smáli. Možná pro své hanácké nářečí. Milíč se však nevzdával. Kázal dvakrát, třikrát i víckrát denně,

kázání trvala nejméně dvě, tři hodiny, někdy čtyři, na Velký Pátek údajně celý den. Znal nazpaměť celou Bibli.. A usiloval, o to, aby dokázal žít v plném souladu s ideály, o kterých kázal. Jeho vzorem byl Kristus a sv. František.

 

Na jeho kázání chodila celá Praha. Dokonce musel uspořádat i několik kazatelských turné po celém českém i moravském venkově. Fascinovaně mu naslouchali nejen prostí věřící, nýbrž i vysocí církevní preláti a univerzitní mistři. Proslýchalo se, že několikrát si Milíče přišel tajně poslechnout i císař Karel IV., který se následně stal jeho nejmocnějším ochráncem.

 

Ale zasáhli horliví církevní představitelé. Nejdříve jej roku 1366 vyslýchali v arcibiskupském vězení. Protože byl jeho případ uznán příliš komplikovaným, byl Milíč po svých odeslán do Říma k papeži Urbanovi V.

 

Milíč se na tu cestu dokonce těšil a důkladně se připravil. Jenže papež tam ještě nebyl. Zdržoval se stále v Avignonu. Milíč se mu proto rozhodl jít naproti.

 

Před odchodem z Říma chtěl ještě kázat a tak o tom vyvěsil veliký plakát na vrata baziliky sv. Petra. Díky tomu se o tom dozvěděl i nejvyšší dominikánský inkvizitor a Milíč místo do Avignonu putoval do vězení Ara Coeli na Kapitolu.

 

Dne 16. 10. 1367 se konečně vrátil papež Urban V. a všechno bylo úplně jinak. Do věznice se vzápětí dostavil papežův bratr Anglicus Grimaud, kardinál albánský. Milíč byl okamžitě propuštěn a ubytován v kardinálově paláci. A nejen to! Jeho věznitelé se mu museli veřejně omluvit a prosit ho za odpuštění. Za trest jim papež sebral všechna výhody a funkce.

 

Do Prahy se vrátil jako vítěz. A to jej již mnozí oplakali, neboť františkáni i dominikáni při každém kázání neopomněli s „s láskou“ zdůraznit, že Milíč upálení na hranici neunikne. K veliké radosti Pražanů začal opět kázat. Založil v Praze první soukromou kazatelskou školu. A Jeruzalém, dům pro pomoc ženám a dívkám, které se z nějakého důvodu dostaly do prostituce, ale chtěli začít nový život.

 

Prostory pro tuto tento projekt dostal zajímavým způsobem. V nevěstinci zvaném Benátky v dnešní Konviktské ulici se do krve poprali měšťanští synkové s královskými služebníky, což prý tak rozčílilo císařovnu Alžbětu Pomořanskou (to byla ta, co lámala meče), že její vyděšený manžel Karel IV. poručil okamžitě nevěstinec uzavřít a budovu předat nějaké instituci, nejlépe Milíčovi. Mnohé z jeho chovanek se nakonec provdaly, byly přijaty do služby nebo se vrátily k rodičům. A Jeruzalém prosperoval. Milíč postupně dostal, či z darů přikoupil několik sousedních domů, dříve většinou rovněž nevěstinců. A u arcibiskupa domluvil pro Jeruzalém samostatnou správu.

 

Tím si ale proti sobě „poštval“ své kolegy faráře, kteří mu záviděli jeho popularitu a úspěchy.

Ale „vyřídit“ Milíče zdaleka nebylo snadné. Držel nad ním ochrannou ruku nejen arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, nýbrž i samotný císař Karel IV. Proti Milíčovi někteří faráři a preláti sepsali žalobu o 12 bodech a poslali ji přímo za papežem do Avignonu. Prostředníkem přitom měl být univerzitní mistr Jan Klonkoth, snad se mohlo jednat o augustiniána Johanna Klenkocha. Žaloba neobsahovala nic nového - Milíč popuzuje lid proti přepychu církve, provozuje v Jeruzalémě nepovolenou církevní organizaci.

 

Papež přesto nařídil vyšetřování. Nejprve v Praze, v březnu 1374 se Milíč musel vypravit do

Avignonu. Tam jeho proces dostal mezitím na starost opět Anglicus Grimaud, kardinál albánský. Klonkoth okamžitě prohlásil, že on na jeho slovech ani činech nic závadného neshledává a že byl pouze požádán jakýmsi farářem z Prahy o podání žaloby. Všechno tedy opět směřovalo k Milíčově slavné rehabilitaci. Jenže nejprve zemřel žalobce Jan Klonkoth. A v zápětí i Milíč. Zemřel buď 29. 6. nebo 1. 8. 1374 a byl pohřben přímo v avignonské katedrále, jeho hrob však byl zničen za Francouzské revoluce.

 

Pražský Nový Jeruzalém Milíče nepřežil a byl již v prosinci 1374 předán řádu cisterciáků, kteří si zde zřídili kolej sv. Bernarda pro své studenty. Jeho žáci a následovníci se soustředili v Betlémské kapli - 1391. Milíčovy myšlenky a dílo pak ovlivňovalo další myslitele a národní vedoucí po celá další staletí.

 

Dílo

 

Latinsky

Abortivus'

Gratiae Dei'

Libellus de Antichristo

Sermo de die novissimo - sbírka citátů o konci světa

 

Německy

Modlitby po kázání – nedochovaly se, bývalo z nich předčítáno po kázání

Kázání – nedochovaly se

 

Česky

Modlitby po kázání - nedochovaly se, bývalo z nich předčítáno po kázání

 

Zdroje: https://husitstvi.cz/rejstriky/rejstrik-osob/jan-milic-z-kromerize/

https://www.spisovatele.cz/jan-milic-z-kromerize#cv

https://www.milost.sk/logos/clanok/jan-milic-z-kromerize