Eva Melmuková: Informace o okolnostech vzniku Evangelického tolerančního areálu ve Velké Lhotě u Dačic

23.12.2018 20:15

Eva Melmuková: Informace o okolnostech vzniku Evangelického tolerančního areálu ve Velké Lhotě u Dačic

(prohlášen za kulturní památku 13.1.1992)

 

Evangelický toleranční areál je jediným místem v České republice, který svými stavbami ( zejména dva evangelické kostely s kalichy na obou věžích těsně naproti sobě, dochovanými ve venkovské obci, dokládá svébytnou část české historie.

Významnou zajímavostí české historie je skutečnost, že zde reformace (nazývaná nejčastěji jako husitství či Jednota bratrská) začala o 100 let dříve než mnohem známější reformace Martina Luthera v Německu nebo reformace Jana Kalvína ve Švýcarsku a Francii. Tato tzv. světová reformace probíhala v 16.století, česká reformace už ve století patnáctém, na jehož počátku působil a jako mučedník zemřel M.Jan Hus.

Měla tedy více času na vlastní vývoj, i když musela překonávat i mnohé nesnáze.

Nejvýznamnějším výdobytkem české reformace je v Evropě první oficiální zajištění svobody svědomí pro každého člověka včetně jinak bezprávných poddaných. Základem příštího zákona byl tzv. Kutnohorský smír v r.1485, vlastní zákon se nazývá Majestát Rudolfův a byl vydán r.1609.

Jeho působnost byla ovšem časově omezena na poměrně krátkou dobu, do počátku třicetileté války. Společnost v Evropě ještě nebyla zralá k pochopení důsledků vzájemného respektu.

Rudolfův Majestát byl zrušen (symbolicky rozstřižen) a po dobu 150 let zde nebyla povolena žádná jiná konfese než panující (tehdy v daném případě římskokatolická). Teprve císař Josef II. r.1781 vydal tzv. toleranční patent, kterým povoloval legální existenci (i když jen trpěnou a s omezenými právy) také třem dalším konfesím: pravoslavné, luterské a kalvínské. Návrat k návaznosti na českou reformaci nepovolil, i když právě to dosud skrytí evangelíci očekávali a si přáli.

Patent také nebyl většinou vyhlášen úřední cestou obyvatelstvu. Informaci o něm si lidé předávali sami. V okolí Velké Lhoty bylo silné středisko skrytých evangelíků a ti získali možnost postavit si modlitebnu (původní, ještě nepřestavěný tzv. dolní kostel) hned r.1783. Vystavěli si také skromný domek na místě dnešní „dolní fary“ pro svého duchovního. Protože však „evangelík“ znamená v němčině „luterán“, dosadily úřady luterského pastora. Většina i na velkolhoteckém sboru si však přála být spolu s převážnou částí ostatních tolerančních sborů kalvínská (helvetská, reformovaná). Chtěli si poslat žádost o změnu, ale sbor se tím rozdělil: větší část s žádostí souhlasila, menší se obávala, že by mohla přijít i o to, co už má.

Žádost nakonec dopadla kladně a ve Velké Lhotě byly najednou dva toleranční sbory. Reformovaní si postavili také skromný domek pro svého pastora na místě dnešní „horní fary“, ale modlitebnu měly obě konfese jen jednu a musely se v ní 80 let střídat. Mezitím se ve třicátých letech 19.století obě fary přebudovaly na patrové domy, ale největší změna teprve čekala. R.1861 byl vydán tzv. protestantský patent, který formálně zrovnoprávňoval povolené církve a všichni si mohli budovat kostel s věží a zvony. Ve Velké Lhotě si reformovaní postavili r.1873 nový kostel (tzv. horní), luteráni si původní modlitebnu zvýšili a přistavili k ní také věž se zvony.

Teprve v r.1918 po vzniku Československé republiky se církev české reformace směla přihlásit ke svým kořenům a obě církve umělého rozdělení se spojily v ČCE.

 

 

Stavební vývoj Evangelického tolerančního areálu a jeho současné využití

 

Nejstarší stavbou je toleranční modlitebna z roku 1784, rozšířená roku 1876 přístavbou kruchty a věže a pozměněná zvýšením krovu chrámové lodi. Tato modlitebna v původní podobě (postavená dle tolerančních předpisů bez věže a zvonů, s vchodem od postranní cesty a s malými okny, vzhledem připomínající stodolu) byla zpočátku užívána oběma církvemi. Roku 1873 byl pak postaven reformovaný kostel, tzv. horní. Luterská církev užívala potom dosavadní kostel, tzv. dolní. Tento kostel má pseudogotický interiér, horní kostel má plně zachován původní interiér kromě výmalby, která je z doby těsně po 1.světové válce. Jsou v něm také instalovány památkově chráněné pozdně barokní varhany z dílny Františka Svítila mladšího z Nového Města na Moravě (prohlášeny za kulturní památku 12.2.1993). Reformovaná fara č.37 je v podstatě zachována v podobě z roku 1838, kdy bylo k přízemnímu objektu přistaveno první poschodí. Dolní (bývalá luterská) fara č.31 byla zachována do šedesátých let 20.století v původní podobě první poloviny 19.století, byla však změněna atypickou moderní přístavbou v době, kdy nebyla v užívání farního sboru ČCE ve Velké Lhotě. Je v ní zachován původní interiér pouze v jedné místnosti a v chodbě v přízemí. Areálem provádí systém informačních tabulek a prochází jím také naučná trasa Cesta valdenské a české reformace.

Farní sbor Českobratrské církve evangelické, v němž byly sloučeny oba dřívější sbory, reformovaný i luterský, se stala majitelkou obou kostelů a far. Oba kostely také nadále střídavě užíval. Postupně se však od mateřského venkovského sboru oddělila další střediska ve městech a městečkách okolního kraje, takže v současné době k historickému sídlu ve Velké Lhotě náleží už pouze kazatelská stanice Valtínov. Dolní kostel a horní fara dnes slouží běžným potřebám sboru, dolní kostel je však také významnou součástí prohlídkové trasy. V horním kostele se konají větší mimořádná shromáždění a koncerty Komorního sboru Velká Lhota Festivia Chorus. Od r.2001 je zde trvalá výstava „Česká reformace v evropském kontextu“, kterou připravila Historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace Veritas. Expozice byla slavnostně otevřena při 11. Konferenci evropských protestantských muzeí, kdy Telč a Velká Lhota poprvé na této úrovni reprezentovala Českou republiku. Na dolní faře je kromě jiného (možnost ubytování a společných akcí dětí a mládeže) i historický sborový archiv a zázemí výstavy.

 

Poznámka: sborový archiv (až do r.1986) je nyní uložen v Národním archivu v Praze, kde k němu existuje inventář a slouží badatelské veřejnosti.