Karel st. ze Žerotína dopis manželce z Náměště 8. dubna 1621

Mý nejmilejší srdce,

aby zdráva jsouc všelijak se dobře měla, přálť bych věrně.

V outerý ráno psalť sem z Židlochovic, a to psaní paní Bohunce, aby je za tebou poslala, sem odeslal; včera pak večer, když sem se sem, nemoha dříve pro zlou cestu, dostal, dověděl sem se, že jest hned v noci na středu za tebou odesláno, na kteréž až posavad odpovědi nemám, čemuž se nemálo divím.

A protožť znovu píši a oznamuji, že sem z daru Božího ve zdraví se domů navrátil, než pana Jetřicha v takovým spůsobu odjel, že netroufám, aby do této chvíle živ byl. Pán Bůh račiž mu sám i v životě i v smrti přítomen bejti. Posílám ku panu otci jeho a oznámuji mu o všem.

O příjezdu toho knížete z Anhaltu již utichlo zase a nesmýšlím podle mnohých příčin, aby ho z Brna pustiti chtěli. O jiným žádným, aby sem přijeti měl, nevím, leč pan Karel z Kounic, a paní Tavíkovská. Ale ani tím hrubě jíst nejsem.

S tím tě milostivé ochraně Boží poroučím, a potěšeného shledání sobě s tebou žádám.

Datum na Náměšti 8. Apr. 1621.

Tvůj věrný manžel až do smrti

Karel starší z Žerotína

Tento pacholek jede na Nové Dvory, takže někoho jiného musíš ke mně s odpovědí vypraviti a s těmi psaními od tvýho pana bratra a od pana Kašpara, která ze sebou máš.