04 Tomáš Štítný ze Štítného

Tomáš Štítný ze Štítného byl spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel. Psal česky o náboženských otázkách. Je považován za zakladatele české odborné prózy. Ve svých kázáních a dílech se obracel především na nižší šlechtu, která se měla starat o své poddané také starat. Překládal z latiny.

Tomáš Štítný se Štítného pocházel z jihočeské zemanské rodiny, které patřila tvrz Štítné u Žirovnice. Byla to nižší šlechta z větve Benešoviců.

Mezi lety 1348-55 studoval na artistické fakultě pražské univerzity, ale ještě než dosáhl akademické hodnosti, vrátil se do jižních Čech. Do Prahy se opět přestěhoval v roce 1381.

Pod vlivem reformních kazatelů, zvláště Konrada Waldhausera a Jana Milíče z Kroměříže, začal svou vlastní literární a překladatelskou činnost. Stal se prvním, kdo psal jen česky. To mu ale přinášelo nejeden problém. Musel nacházet české výrazy pro filosofické a teologické pojmy té doby, protože knihy o filozofii a náboženství byly v jeho době psány pouze latinsky. Musel najít způsob, jak převést do češtiny složité latinské větné konstrukce atd. Štítný tyto problémy vyřešil velmi dobře. Jeho textům je zachována srozumitelnost i názornost textu a právem proto bývá přezdíván nejstarším klasikem české prózy.

Zemřel v Praze mezi lety 1401 až 1409.

Dílo

Psal především traktáty, ve kterých poučuje děti i ostatní o správném křesťanském životě.

Řeči besední - po roce 1376, formou rozmluvy otce s dětmi vysvětluje jednoduchým způsobem křesťanskou věrouku i nejsložitější problémy tehdejší scholastické filozofie. Tím autor pomohl odstranit rozdíly mezi věděním duchovních a věděním obyčejných lidí.

Řeči nedělní a sváteční - asi 1392, soubor článků a úvah na příběhy z evangelií, sloužila jako česká postila pro širší veřejnost a svojí čtivostí a přitažlivostí témat vzbuzovala velký zájem.

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (nebo-li Klementinský sborník) - je to nejstarší sborník autorových traktátů. Vznikl někdy kolem roku 1376. Obsahuje dvě předmluvy, šest traktátů a doslov.

Předmluvy:

První je určená dětem a druhá čtenářům obecně. Je v nich poukazováno na výchovný cíl spisu. Štítný zde upozorňuje, že je v náboženské otázce laik a doufá, že když se dopustí nějakých chyb, církev ho opraví.

1. traktát: O vieře, o naději a milosti

Pojednává o naději, víře a lásce, což jsou tři ctnosti, které jsou základními znaky křesťanského života a zárukou ke spasení. Na konci traktátu je Výklad Páteře.

2. traktát: O trojiech staviech: panském, vdovském a manželském

Štítný jednotlivé stavy vyjmenovává, poté je hodnotí a dává jim rady k řádnému životu.

3. traktát: O hospodáři, hosodiny a čeledi

Zde se řeší vztahy hospodáře, hospodyně a čeledi. Tomáš Štítný zde píše, že hospodář má být hospodyni a čeledi světlem = příkladem, jako slunce je světlem měsíci a hvězdám. Je zde řečeno, že poslušnost má své hranice. Ze všeho nejdříve bychom měli poslouchat Boha, pak teprve ty ostatní.

4. traktát: Kak se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm

Štítný přirovnává devět lidských stavů k devíti andělským. Stavy: duchovní, řeholníci, učenci, páni, vladykové, soudci, rolníci, řemeslníci a kupci. Každému stavu věnuje úvahu, jak si má počínat v životě.

5. traktát: Ostnec svědomie a o pokušení ďábelském

Vysvětluje, jak se má člověk po stupních andělských kůrů přiblížit k Bohu. Tento traktát také obsahuje pojednání o tom, jak ďábel pokouší k hříchu.

6. traktát: Kak se očistijem toho, že hřešíme

Výklad o prostředcích, jak dosáhnou očištění od všech hříchů.

Doslov: Dokonánie kněh těchto

Štítný se opět omlouvá, že je laik. Tvrdí, že pravda spočívá ve věci, nikoliv v osobě a jednotlivých slovíčkách..

Knihy o šašiech - asi 1390, překlad a volná adaptace díla Jacoba de Cessolis

Barlaun a Josafath - další překlad z latiny

Zdroj: https://spisovatele-dila.blog.cz/0810/tomas-stitny-ze-stitneho

https://www.spisovatele.cz/tomas-stitny-ze-stitneho#cv3