01 Konstantin a Metoděj

Bratři Konstantin a Metoděj pocházeli ze severořeckého města Soluně. Metoděj se narodil mezi r. 815 - 820, mladší Konstantin asi r. 827 - 828. Otec obou bratrů byl vysoký hodnostář, Metoděj se pravděpodobně zpočátku věnoval úřednickému povolání, později se stal mnichem. Konstantin se rozhodl pro kněžskou dráhu už po studiích. Po smrti otce se ho ujal císařský hodnostář, otcův přítel. Tak mu bylo umožněno univerzitní vzdělání. Po vysvěcení se stal knihovníkem cařihradského chrámu. Později vyučoval na vysoké škole v Cařihradě, po palácovém převratu však rozdal majetek a odešel do kláštera na horu Olymp, kde byl Metoděj.

Cesta na Velkou Moravu nebyla první misijní cestou obou bratří. Konstantin se vydal na svou první cestu ve svých 24 letech k Saracénům. Další cestu podnikl již se svým bratrem. Přibližně roku 860 byli vysláni na misijní cestu k Chazarům, žijícím východně od Azovského moře a kolem řeky Don. Tam chazarský vládce přijal křesťanství za oficiální náboženství. Našli zde ostatky svatého Klimenta, který byl roku 101 utopen v moři. Jeho ostatky vzali s sebou.

V Soluni se mluvilo řečtinou i slovanským jazykem. Konstantin měl ovšem zájem vytvořit spisovný slovanský jazyk, ve kterém měl vychovávat žáky - budoucí kněze. Již před odchodem do Byzance proto vytvořil umělý slovanský jazyk - tzv. staroslověnštinu a také nové písmo, odvozené z řeckého. Své překlady modliteb pak zapsal za použití tohoto písma. Nejstarší slovanská abeceda měla původně 38 písmen a nazývala se hlaholice, kterou později nahradila jednodušší cyrilice.

Na Velkou Moravu přišli na podzim roku 863 nebo na jaře roku 864. V roce 864 ale napadl Ludvík Němec Velkomoravskou říši a kníže Rostislav byl nucen přiznat vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země dochází ke svárům dvou koncepcí - latinské a staroslověnské.

Do roku 867 se plně věnovali pastorační činnosti a postupně převáděli Velkomoravskou říši do společenství křesťanských státních útvarů. Vyrůstají kamenné kostely, mizí stará pohanská obřadní místa.

Konstantin a Metoděj si brzy vybrali z moravského lidu vhodné kandidáty pro duchovenský stav a vzdělávali je, aby národ měl co nejdříve kněží z vlastního národa.

Roku 867 se duchovní spolu s Konstantinem a Metodějem vydávají do Cařihradu, kde mělo proběhnout jejich vysvěcení na kněze a biskupy. Chtěli cestovat do Benátek a odtud lodí do Cařihradu, avšak v Benátkách se dozvěděli o státním převratu v Byzanci a proto zde raději zatím zůstali.

Mezitím je papež Mikuláš I. pozval do Říma, zemřel však dřív, než sem stihli přicestovat a jeho nástupcem se stal Hadrián II.

K tomu, aby mohli nadále užívat staroslověnštinu jako liturgický jazyk, potřebovali oba věrozvěstové souhlas papeže. Hadrián II. schválil dílo byzantských misionářů včetně slovanské bohoslužby. Vliv římského papeže však byl na Velké Moravě příliš slabý na to, aby dokázal zastavit výpady latinských kněží proti staroslověnské liturgii. Latinští kněží, podřízení diecési v Řeznu, si bez ohledu na názor římského papeže, dělali, co chtěli.

Konstantin však těžce onemocněl a vzhledem k okolnostem se vzdává role byzantského vyslance a vstupuje v Římě do kláštera. Tam zemřel 14. února 869, vyčerpaný mj. i neustálými hádkami se západním klérem, který na něho zle útočil kvůli tomu, že se na Moravě slouží bohoslužby v místním jazyce, kdežto tito západní církevní hodnostáři trvali na tom, že se bohoslužby smějí vykonávat jen v těch třech jazycích, v nichž nechal Pilát napsat nápis na Kristův kříž - hebrejsky, řecky a latinsky; Konstantin tento názor nazýval "Pilátnictvím" a "trojjazyčnou herezí".

Když se Metoděj vrátil na Moravu, dověděl se, že kníže Rastislav byl přičiněním svého synovce Svatopluka sesazen, zavlečen do ciziny a oslepen. Sám pak byl též zajat a bez ohledu na papežský list latinskými německými biskupy solnohradským, frizinským a pasovským, prohlášen za sesazeného a odsouzen do žaláře. Totéž se stalo i jeho učedníkům. Ze žaláře Metoděje propustili až za dva roky, a to na rozkaz papežského stolce, který se tímto svévolným činem jmenovaných tří biskupů cítil velmi uražen. A zřizuje na Velké Moravě arcidiecézi v čele s arcibiskupem Metodějem. Bude na několik staletí prvním a posledním arcibiskupem na našem území. Toho si Metoděj užíval pouhých pět let.

Bylo založeno mnoho kostelů a klášterů a vyškoleno mnoho duchovních. Křesťanská církev vzkvétala.

Metoděj se však se Svatoplukem často neshodl a zanedlouho je obviněn německým knězem Wichingem z kacířství a znovu povolán do Říma. Metoděj sice u papeže obhájil slovanskou bohoslužbu, ale i přesto papež jmenoval Wichinga nitranským biskupem. To bylo pro cyrilometodějské dílo zlým znamením. To si Metoděj ihned uvědomil a podnikl cestu do Cařihradu, za císařem Basilem I. Přinesl s sebou opisy slovanských bohoslužebných knih, které daroval císaři, a z učedníků, kteří ho doprovázeli, ponechal v Cařihradě jednoho kněze a jednoho jáhna. Ti pravděpodobně byli určeni, aby se jako misionáři odebrali do Bulharska, nebo, což není vyloučeno, do Ruska.

Wiching však papeže padělanými listinami přesvědčil, že slovanská liturgie je špatná a podezřelá. Papež tudíž slovanskou liturgii zakázal.

Metoděj se naplno věnoval překladu do slovanského jazyka oněch částí Písma svatého, které dosud přeloženy nebyly. Neustal, dokud práce nebyla hotová, protože chtěl, aby slovanská církev ještě před jeho smrtí byla vybavena vším, co bylo potřeba.

Naposledy se Metoděj zúčastnil bohoslužeb na Květnou neděli, v dubnu r. 885. Tři dny nato, 6. dubna 885, zemřel. Byl pohřben na velkomoravském Velehradě. Jako svého nástupce ještě jmenoval Slovana Gorazda, jednoho z nejvěrnějších svých moravských učedníků.

Po Metodějově smrti byli jeho žáci vyhnáni z Moravy. Někteří našli útočiště v Čechách, v Polsku a v Bulharsku.

Gorazd spolu s dalšími moravskými duchovními byl uvržen do žaláře, stovky dalších kněží a mnichů byly v okovech vyvedeny ze země, protože odmítaly zradit dílo a odkaz svého učitele Metoděje. Další se uchýlili do lesních samot, kde žili jako poustevníci a konali bohoslužby lidu, který je vyhledával.

Památky

Proglas - Konstantinova předmluva k Bibli

- "Každý národ má právo na církevní obřady ve svém jazyce"

Kyjevské listy - nejstarší staroslověnská původní památka

- napsané asi roku 900 hlaholicí

- obsahují úryvky Konstantinových překladů

Paninské legendy - obsahují život Cyrila a Metoděje

Staroslověnské legendy - O svatém Václavu - 950 - 960

- original nedochován, dílo se dochovalo v opisech

- O svaté Ludmile - kolem 925

- originál nedochován, v Rusku objeven zkrácený výtah z počátku 13. st.

Kristianova legenda - latinsky, konec 10. st.

Ostatní památky zničili latinští kněží, dochovaly se pouze nějaké přepisy.

Proglas

Proglas je veršovaný předzpěv vzniklý v 9. století k překladu evangelií do staroslověnštiny, jehož autorem je pravděpodobně sám Konstantin. Jde pravděpodobně o první literární památku sepsanou ve staroslověnštině. Jeho délka je 110 veršů (111. verš je Amen). Je psán dvanáctislabičným veršem. V předmluvě je chválen slovanský překlad a současně je zde zdůrazňováno právo člověka na bohoslužby v mateřském jazyce.

Zdroj: https://studentka.sms.cz/referat/cyril-a-metodej

https://cs.wikipedia.org/wiki/Proglas

https://www.quido.cz/osobnosti/kon_met.htm